Nedávno mi tu Gabča napsala, že jsem to jediné, co jí po Filtru zbylo (když to tak nějak shrnu :D). Což mě fakt potěšilo ♥, ale zároveň poděsilo, protože v tu dobu jsem taky neměla odkud brát dobré skupiny, nové, čerstvé, ale zároveň trochu na úrovni a odpovídající mému stylu. Pár hudebních blogů jsem znala, ale žádný plně neodpovídal mým požadavkům, bohužel. Až do včerejška. Našla jsem přímo ráj! Jedinou jeho chybou je, že autorka u všeho píše, že “je to strašně moc dobré a stahujte” (ne, že bych v tomto byla lepší:D). Takže furt musím chodit na youtube nebo hledat jejich myspace, abych si udělala vlastní názor a pak až stahovala. Ale u většiny stejně nakonec měla pravdu a já stahuju jako ďábel :D (A to jsem zatím prošla jen první 4 strany.) Dva moje momentálně nejoblíbenější a nejzajímavější objevy vám zde představím a snad se taky budou líbit :)
JENS LEKMAN je devětadvacetiletý (zrovna včera měl narozky!) muž ze Švédska a jestli jeho posláním na zemi bylo dělat nádhernou hudbu, může za nějakých 40 let úplně v klidu umřít. Jeho hudba totiž skutečně je nádherná :) Jak bych vám ji popsala? Dejte dohromady soundtrack k italskému filmu z 50. let, jihoamerické až popové bicí a pronikavý jazzový hlas se značným akcentem při zpěvu. Anebo názornější příklad, trochu veselejší The Last Shadow Puppets a švédský prototyp Jamieho Culluma. Už si to nějak dokážete představit? Pokud ne, zde je myspace, a když se bude líbit, zde můžete stahovat.
O dánských MEW už jste určitě slyšeli, i když si to už možná ani nepamatujete. Mew, jak bych popsala Mew? Asi velmi těžko, protože ani ten hezoučký frontman Jonas to nedokáže. Jejich hudba je lehká a zároveň tvrdá, ale stejně tak vůbec nejde o průměr. Občas zní jako lepší alternativní kapela, občas jako kdyby Sigur Rós postavili do prázdné místnosti, celých 24 hodin jim pouštěli nějaký rockec a hned nato je zavřeli do studia. Uhm, asi tak. Prostě jestli máte rádi kvalitní experimentální pop až rock prolínaný jemným pronikavým hlasem, tak je to přesně pro vás :)
Myspace, odkazy na stáhnutí.
Jelikož lžu, tak i kradu, a tak jsem samozřejmě patřila k těm, co se nemohli dočkat a stáhli si leak For The Masses. No fakt, které album v této době neunikne? Nicméně si ho určitě koupím hned jak to bude v Bontonlandu nebo nějak. Šetřím si pětistovku od tety už od narozenin. No a zde je tedy můj názor na něj, i když pošlu ho až v úterý, aby se neřeklo! :D Přemýšlela jsem, jakým stylem to udělat a nejprve mě napadlo to udělat jako u Monkeys, písničku po písničce. Ale v polovině alba jsem zjistila, že píšu furt to samé :D Tak to asi nějak shrnu do jednoho.
Už úvodní skladba Rebirth dává vědět změnu oproti MFAAC, tedy jak správně a výstižně řekla Naty, je to o něco víc tanečnější. Ale nepředstavujte si žádné disko trisko, Michala Davida, Dizzeeho Rascala nebo La Roux. Spíš to zní jako… hmm ani nevím. Ale v každé písničce je to hodně o kontrastu a rovnováze. Vždycky je tam něco tvrdého, důrazného a rockového vedle něčeho jemného a tanečního (třeba ty šmoulovské zadní vokály nebo vzpomínka na čistý diskotékový dance ze začátku minulé dekády a dřív v dalekém pozadí (Lost, Play The Night)). A to je právě to, co se mi líbí. Není to žádná s prominutím sračka a zároveň se na to dá tančit a zachovává si to tak svou melodičnost. Taky mi toto album víc než to první připomíná The Prodigy, především to poslední album od nich. Což je jasné, když jsou to jejich vzory. Je to docela od věci, když někde skupina uvádí své vzory, ale v jejich tvorbě se nenajde ani zmínka po nich. I když přímo kopírky taky nikdo nechce. To taky není případ Hadouken!, protože narozdíl od Prodigy mají něco, co oni už nikdy mít nebudou – mladost a, když to řeknu tak úchylně, čerstvost. Neříkám, že Prodigy jsou starci zralí do důchodu, ale v hudbě se stárne rychle a všechnu tu tanečnost a svižnost hudby víc uvěříte dvacetiletým klukům a holce, než čtyřicátníkům s několika dětmi.
Celkově je to podle mě fakt povedené a stálo to za čekání. Nějaký průlom v historii to asi mít nebude, ale já osobně si ho určitě ještě hodně užiju! :) Pokud máte rádi Hadouken, nečumte a kupujte.
Oblíbené skladby: Lost, Evil, House Is Falling Down (a v podstatě všechny :D)
Na první poslech se vám každá jejich písnička bude možná zdát totálně primitivní a o ničem a ono to tak i má být, protože je to projekt čistě pro zábavu, ale jak si je pak poslechnete víckrát, už to nevypnete. Pak to jako všechno přejde, ale jak na to zase narazíte, tak zas repete repete až do zblbnutí ♥ Márdi v jednom rozhovoru nedávno říkal něco v tom smyslu, že jde na kapele a její hudbě poznat, když jsou uvnitř kamarádi (říkal to, ne??). A je to fakt pravda.
A je to legálně zdarma ke stáhnutí, takže TAHAJTE. A to není nabídka, ale čirá povinnost.
P.S. omlouvám se, mám v mobilu napsaných dokonce několik témat na články… ale prostě se mi poslední dobou nechce psát nic jiného než reklamy na moje oblíbená alba :)
A vlastně ani to moc ne.
Sice to není tak dlouho po tom, co mě celé album dokázalo nadchnout (viz Humbug), ale stejně se to nestává až tak často. A už je to zase tady. Jak už je v této době zvykem, jde o velkou směsici hudebních žánrů, ale nejblíže je asi post-punk. Jinak je to takový mix posledního alba Coldplay, Jamese Blunta (pouze hlasem a melancholií v Soldier On ho občas připomínají), Sigur Rós a dalších, ale stejně mají jeden dominující nástroj, který je od nich odlišuje – bubny! Dokazuje to i název poslední instrumentální skladby – Drum Song. A celkově je to album krásné, uchvacující, svižné, jemné a snad i geniálně jednoduché, což dokazuje i singl Sweet Disposition, jehož video jsem tu nedávno dávala. Jenže jak už to tak bohužel bývá, S.D. patří k tomu nejlepšímu, co na albu najdete, ale i zbytek ho slušně dohání, především tedy skladba Fader.
Nejoblíbenější skladby: Sweet Disposition, Fader, Love Lost
9/10
Takže jelikož mi dneska přišel HUMBUG, rozhodla jsem se taky napsat svůj názor na něj, protože jsem zatím nenašla žádnou recenzi, s kterou bych se shodla. (No dobře, četla jsem asi dvě, ale já prostě na recenze nemám nervy a dvě mi bohatě stačí:) Sice jsem to mohla napsat i dřív, protože jsem samozřejmě patřila k těm pekelníkům, co si to poslouchali už několik dní předem, ale ještě před pár hodinami jsem za to peněžně zaplatila, takže mě to nějak netrápí. U takových očekávaných alb je stejně spíše zázrak, když nevyklouzne. No to je jedno.
(..celý článek)
