Je občas zajímavé, co vám utkví v paměti… (něco podobného řekla Susie na začátku The Lovely Bones/Pevného pouta)
Už je to hodně dávno, co jsem někde četla, že Bedřich Smetana měl špatné známky z hudebky. I když by to někdo považoval za docela nepodstatnou informaci, mně se vryla do mozku a dodnes mě ovlivňuje. Když něco pokazím až tak, že jsem z toho smutná, i přestože nejde o život (třeba jako dnes v matice), vzpomenu si na Béďu, že taky nebyl dokonalý, a že přijde moje chvíle, v tomto případě blyštivá jednička (zatím docela v nedohlednu). A opravdu mi to pomáhá nakopnout cílevědomost, která i přes silně vyvinutý pud mít všechno dokonalé značně pokulhává. Je stejně zajímavé, u jakého oboru nakonec skončíte. Třeba naše učitelka češtiny na základce měla právě z češtiny nejhorší známky. A byla nejlepší učitelkou češtiny, jakou jsem kdy měla – od ní si pamatuju 90% všeho, co jsem se kdy v tomto debilním předmětu naučila a to jsme ji měli jen 2 roky :)
V osmé třídě jsme jeli na výchovně-vzdělávací atd. výlet do Prahy. Bylo tam fakt úžasně. Když jsme jeli tramvají, stoupali jsme si dozadu a mávali jsme na lidi. Většina nás ignorovala nebo si nás vůbec nevšimla, ale někteří nám s úsměvem zamávali a jak nás taková drobnost dokázala rozveselit! Na cestě na hokej jsem seděla na samotném sedadle, venku bylo hnusně, pršelo. Vzpomněla jsem si na naši oblíbenou hru a i když jsem byla sama, rozhodla jsem se na některé lidi zamávat. Pár mi mávlo zpět, ale nejvíc mi zůstala v hlavě jedna holka s dredama sedící na zastávce. Vypadala hodně znuděně, ale když si mě všimla, mile se usmála a zamávala mi. Takto podobně na mě teď mávají staří kamarádi, s kterými sice ztrácím kontakt, ale to je to jediné, co nás od krásné minulosti odděluje. A možná proto si ten okamžik stále pamatuju jakoby to bylo teď a vždycky mě aspoň trochu rozveselí, i když nemám ponětí, kdo ta holka byla a jaká je :)
Jeden z nejstarších vrytů “jakoby to bylo včera”, co mám, se týká mé nejlepší kamarádky. Byly jí tehdy 3 roky a mně 5. Dvanáct let se historicky zdá málo, ale o našem přátelství by se dal napsat třicetidílný svazek. Můj život bez ní by byl prostě úplně jiný. Nevím, proč se mi zrovna tento moment takto zafixoval, ale vím, že jsem tehdy na ni ráda volala “Apoli!”, když ode mě šla zády, protože se vždycky napůl těla otočila a protáhla “Noooooo?” Udělala to vždycky a mně to tehdy přišlo bůh ví proč děsně vtipné a tak jsem to na ni volala pořád. Taky si pamatuju, jak jsem u ní byla poprvé (od té doby asi milionkrát :’) a ona mi furt říkala Berunko a všichni se smáli, že to zní jako Beruško.
Jako poslední uvedu vzpomínku na moment, kdy jsem poprvé uviděla Alexe Turnera. O koncertě Arctic Monkeys jsme s K a Natálkou snili tak moc, jako o ničem. Patřilo to k mým největším snům a když už jsem přestala doufat, že skutečně navštíví tyto končiny, najednou to přišlo – 4.7.2009 se stalo datem, který se nesmí zapomenout. Dny ve škole se zdály čím dál delší, ale nakonec jsme se toho dočkali. S Nickem O’Malleym na hrudi jsem natěšeně pochodovala po areálu Rock for People festivalu a snažila se prodrat na pro mě tehdy neznámé Hadouken jen kvůli mým miláčkům. Nakonec jsem byla podstatně dál, než jsem původně chtěla, ale po těžkém boji v davu ala sardinková konzerva jsem se dostala aspoň tak do 5. řady. Byla jsem dost kvůli okolnostem nasraná a moc jsem si přála zastavit čas – takto jsem si přece ten koncert nepředstavovala, měla jsem být euforicky šťastná, ale mé pocity byly přesně opačné. A pak po několika desítkách minutách najednou přišel. Byl jen pár metrů přede mnou a i přestože jsem měla smíšené pocity (jeho hrozné vlasy + neschopnost uvěřit, že skutečně je z masa a kostí a nevznáší se jako Bůh nade všemi), ten pohled jen tak nezapomenu. Potom si ještě pamatuju nejvíc vyděšený pohled holky vedle mě pár minut po tom, co do toho praštili a sardinková konzerva se dala do pohybu. To taky stálo za to.
Tralalalala melancholický post ftw.
Milulululuju FOAALS
RSS feed for comments on this post. TrackBack URL
Ja si tiež pamätám úplne somariny, ktoré prakticky snáď nikdy nevyužijem. A tiež ma staré zážitky dokážu rozosmiať i po niekoľkých rokoch :)
~ komentář od Sue z 14.5.2010 14:44