The Age of the Idiotism

Zbožňuji je .

Bylo fakt těžké vybrat, ještě mám moc ráda Bílý sex, Model, Jano!, Slunce, seno a Český lev, atd atd…
Ach jééé ♥

Toto je už asi třiadevadesátá snaha napsat článek. Docela jsem zírala, že naposledy jsem psala ještě před výletem, protože mi teď přijde, že výlet byl asi tak před sto miliony lety. Mám fakt co dohánět, to vám povím. Samozřejmě to zestručním, nejen proto, že by toho bylo moc, ale taky vás to určitě hodne zajímá v uvozovkách. Nic to nemění však na tom, že celý tento měsíc musím ještě namačkat do svého deníku a chtěla bych to i dopodrobna. Problém? O minulém Rock for People jsem napsala asi 5 stránek A4 a už jenom na Pohodě se toho letos stalo mnohem víc, takže to odhaduju tak na 30 stran nejméně :)) Tohle polemizování však nikoho nezajímá, tak přejdu rovnou k věci.

Školní výlet. Nakonec dopadl skvěle! Hned při příjezdu jsme zjistili, že všechny chatky jsou po šesti (dva nahoře, čtyři dole), takže všechny obavy byly díkybohu zbytečné. Celkem jsme toho nachodili asi 40 km, což je celkem slušné. Kromě toho se taky jako obvykla stala spousta pikantních dramat. Už jenom první noc po asi pěti hodinách povídání si strašidelných historek jsem byla já a pár dalších obyvatel chatky přesvědčeno, že se už ráno neprobudíme živi. Nejvíc nás vyděsil příběh o třídním “outsiderovi”, který se na výletě rozhodl pomstít a všechny své milované spolužáky zabil, neboť takového adepta bychom v naší třídě měli též. A abyste si nemysleli, že jsme všichni zlomyslní – je to fakt namyšlený debil, který furt do všeho kecá a… jsem si jistá, že byste ho nesnášeli taky :).

Festival Holčovice. Konal se počtvrté asi 15 minut autem od Krnova. Minulý rok i letos byl ve stejný den jako první den Rock for People a jelikož na ten jsem letos nejela, tak proč toho nevyužít a nezajít tam s mou ženou, že? Jo, tehdy jsme ještě ani jedna nevěděla, jak moc nám to překroutí celé prázdniny, ale to tu nebudu rozebírat. Seznámili jsme se tam s pár ožralýma lidma a zjistila jsem, že je s nima fakt skvělý pokec. Obzvlášť ve tři hodiny ráno (po tom, co nám ujel první autobus do Krnova). Celkově se to fakt vydařilo, což jsem popravdě vůbec nečekala. I kapely byly skvělé, překvapivě mě nejvíc nudily ty, na které jsem se docela těšila, a naopak. Taky se mi líbilo, jak jsme tam všichni pomlouvali Divokého Billa a dušovali se, že během nich budeme sedět a kecat, a o hodinku později už jsme skákali na Asi takovej pocit jako je bodnutí nože. Co už no :)!
NEJLEPŠÍ: Jananas, UDG, Naoko :D

Pohoda Festival. Pár dní před ním dojela moje kočička Natálka a společně s Honzou jsme u nás strávili tři noci :). První noc ti dva psychopati hráli Simíky až do pěti do rána snad, ale já, nominovaná na spáče roku, jsem ztvrdla už ve dvě. Další noc se úplně zvrhla v týraní indické ženy, což ani nemá cenu vám tu vysvětlovat, ale nachlamali jsme se málo. Taky jsme zpívali a jeli do Opavy.
A pak už byl čtvrtek a my vyrazili směr Trenčín. Po dlouhé cestě jsme se konečně dostali na místo. V autobuse jsme od nějakých nalitých sexošů před náma dostali nálepky nějakých skejťáckých značek a už jsme tam byli, asi padesát metrů od bran do skvělých tří dnů, kde jsme se setkali s Dominikem, kamarádem kamaráda se skvělým vkusem. Během stavění stanu jsem taky narazila na Elis a Sue (holaa!), ale byla jsem do toho asi příliš zabraná, takže sóro. Zrovna ten den jsem měla celkem vzato ukecanou náladu, což je podobná vzácnost jako vidět na nebi kometu, ale teď už je to jedno že. Po dostavění jsme si to tam všechno prošli a mně to všecko přišlo prostě úžasné. Taky jsem zjistila, že Domča (furt nevím, jak ti mám říkat jako) má rád Woodyho Allena jako já, čímž si mě už navěky získal. Stejně jako spolužák, kterého jsem předtím nesnášela. A tak dále a tak dále. Potom jsme si tam někam sedli na zem a fotili se a přisedl si k nám nějaký chlap, samozřejmě nalitý, kecající o tom, že nám ukáže taje Slovenska, že som taká zlatá a také. Zbytečné detaily. Normální člověk by z něho měl asi strach, ale mě to bavilo. Potom jsme objevili čítárnu s bezva polštářama, kde jsem si rozečetla knihu a bohužel se k ní už nevrátila, koupila jsem si tričko, ztratila jsem peněženku, našla jsem peněženku, zpívali jsme, naši sousedi nás poslali do piče, viděli jsme Ink & Midget Pjoni nebo tak nějak (dvě holky obklopené mužem zabaleným do deky) a pak jsme šli spát.
Ráno úžasná sprcha, vedro, setkání a odloučení s Dominikem, pití, jídlo, pití, foukání bublinek, při kterém si nás vyfotilo asi pět fotografů, tak jsem zvědavá, jestli se někde najdeme, Bez ladu a skladu, a první pořádný koncert (tj. byli jsme vpředu a tak), Metronomy. Skvělí byli, viděli jsme se s Viki, domluvili se na Adama Greena, na něm jsme stáli vepředu vlevo, byl úžasný (já přece tak miluju ožralé lidi) a nikdo mi ten názor neveme. Z něj jsme utíkali nejprve na Futureheads, pak do stanu a k bráně pro Natčiné věci, takže nakonec jsem slyšela asi jen dvě písničky. Někdy odpoledne podali zprávu, že Micachu & The Shapes nebudou vystupovat (proč????), přitom mi Just In Case hrálo už tři dny v hlavě, potom byl Ian Brown, opičák, ale dost dobrý, hodina pauzy, procpávání se do předních řad na Klaxons, pařby, během Atlantis To Interzone (fňuk) únik do O2 Stage na Friendly Fires, kde mi ruplo v bedně a tančila jsem jako postižená Brazilka, nicméně jsem si je fakt fakt fakt užila, pak jsme odpočívali a šli jsme na Puding Pani Elvisovej, kde jsme si sedli (”Vy jste se tu zabydleli, jaké je vaše číslo domu???”) a následně jsme vstali, když se kvůli nám málem zabil desátý člověk, hudba skvělá, nicméně skoro jsem tam usínala, potom jsem ještě zašla na Digitalism, kde jsem musela ve svých šatech vypadat jak největší kretén, po půl hodině mě to nudilo, protože jsem tam byla sama, škoda, že jsem tehdy nevěděla, že tam byla Viki, a šla jsem do městečka, kde se opakovalo hovnó z minulého RfP.
Další den jsem frontu na sprchy stála sama, ale lidi – fakt to stálo za to. Z předchozího dne jsem byla spálená až na kost. Posnídali jsme s Dominikem a pak jsme se blbě domluvili na New Young Pony Club (dostali jsme se na Slovenský komorný orchestr), asi čtyři hodiny jsme strávili pod slunečníkem u Semtex stanu, NYPC nakonec stejně přesunuli, pořád jsme se ztráceli, koupila jsem si klobouk, Semtex (”A čo za to?”), vybil se mi mobil, opět jsme se viděli s E&S, šli jsme na suprové The Shoes, sedli jsme si na chvíli při Juliette Lewis (sympatická baba se skvělým hlasem, fakt), nevím, co jsme dělali, pak jsme se před Scissor Sisters/These New Puritans opět ztratili, na TNP mi hlídala v první řadě místo Viki, konečně jsme si pokecali, v půlce koncertu jsem zjistila, že o dva lidi dál je Domča, koncert byl skvělý, nelhala bych, kdybych řekla, že ze všech nejlepší, potom jsem spěchala na Crystal Castles, vůbec nic jsem neviděla, vedle mě byli tři dvanáctiletí bobánci, co si mysleli, že tančí jako hvězdy, no celkově šlo spíše o zklamání. Jakýmsi zázrakem jsem po CC potkala Natálku a při The xx jsme si sedli nalevo na to černé železné cosi a koukali na lampionky přání a přísahám, že to byl jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém životě, následující múm byli také úžasní a aspoň jsme si trochu zarelaxovali před konečně pořádnou skákačkou na Does It Offend You, Yeah?!!! Poté jsme si dali langoš, vydali se na Control, potkali Sue, ke konci jsem skoro usínala, dokud kdosi nezačal zpívat Happy Birthday To You, potom jsme se vydali na odložené New Young Pony Club, během cesty do stanu jsme se zastavili uprostřed cesty a čekali na východ slunce (trvalo to ještě asi půl hodiny, nu co už), poté jsme se konečně po devíti hodinách uviděli s Honzou, který tvrdě spal, asi po hodině jsme najednou usli a probudili se v osm a začali se pomalu balit, skládat stany, rozloučili jsme se a PAK JSME TAHALI TY DEBILNÍ BAŤOHY AŽ NA ÚPLNÝ KONEC PARKOVIŠTĚ NA DRUHÉM KONCI AREÁLU. Příští rok si beru kufr na kolečkách!!! Ale kromě toho závěru to byla skutečně POHODA a hodně mi pomohla získat zase skvělou náladu, co skvělou, ještě lepší! :-) Těším se napřesrok.
NEJLEPŠÍ: These New Puritans, Does It Offend You, Yeah?, Friendly Fires, The xx

Colours Of Ostrava. Asi den nebo dva před začátkem, kdy už jsem byla dávno smířená se svou neúčastí, mi kámoška nabídla lístek. Juchuch! Tak se jelo. Tentokrát přísahám, že to fakt zestručním. Nejprve jsme si to tam prošli a sobě a Apolence jsem koupila dva sexy kofoláčky. První, co jsem viděla, byli Sunflower Caravan, ke kterým snad nemusím ani nic dodávat. Prostě lásky mého života. ♥ Potom jsme viděli nějaké Asiaty na ČS stage, tuším Dulsori kteří byli dost hustí, pak jsem šla na United Flavour, ale asi jsem byla moc unavená a nebavilo mě to.
Další den jsme první zašli na zlínské Seven Sheep, kteří byli docela fajní a ke konci se i sympatický frontman trochu osmělil. Dále jsem viděla Wohnout, které popravdě skoro vůbec neznám, o to víc mě mile překvapili. Potom jsme seděli na The Chancers, při Visacím Zámku jsem dostala hroznou žízeň, tak jsem si vystála asi desetiminutovou frontu, kterou jsem nakonec stejně vzdala a koupila (původně Apolence) ray-banky s logem Sunz :). Nakonec jsou moje! Pak jsem si sedla a čekala na Charlie Straight, kde jsem se dostala do 1. řady. Kousek ode mě byly nějaké nadržené dívčiny, co ze začátku furt pištěly a kazily mi první dojmy z koncertu, ale postupně si mě CS získali natolik, že mi to bylo úplně jedno. Pořád se usmívali do publika a celkově působili fakt mile a samozřejmě, odehráli skvělý koncert. Po nich následovali The Proclaimers, kteří byli docela dobří, taky první zahraniční kapela, kterou jsem zde viděla (když nepočítám ty Asiaty). Poslední, co jsem viděla, byli WWW, o které jsem přišla na Pohodě, tak jsem si to aspoň vynahradila.
Předposlední den jsme se domluvili s Apolenkou, která jela se ségrou do akvaparku v Ostravě, takže jsem strávila odpoledne tam :) Bylo to kousíček od areálu, kam jsem došla pěšky, sedli jsme si na tribuny na Mokoombu (yesaya!). Odtud nás po koncertě vyhnali kvůli blížící se bouřce a pak jsme se skrývali ve vinárně, až pět minut před původním začátkem The Cranberries jsme vyšli ven do toho deště, díky kterému bylo před pódiem málo lidí a my tak měli celkem fajn místo. Vystoupení se o půl hodiny zpozdilo, do té doby přestalo pršet. Ke koncertu snad není co dodávat, jsou to přece Cranberrieeees! :) Po nich se ale zase rozpršelo a tak jsme už jeli domů.
Poslední den jsme začali ve čtyři odpoledne v kostele na vystoupení Iarly O’Lionairda, který měl hoodně dobrý hlas. Poté už jsem se nehla z ČS stage. Nejprve MIG 21, kteří byli fakt šoumeni a možná bych se nad tím víc bavila, kdybych furt nepřemýšlela nad tím, jak se dostat víc dopředu na po nich následující Reginu :D Hned po skončení koncertu jsem tedy vystartovala jakobych měla torpédo v zadku a dostala se až do druhé řady. První řada to sice není, ale byla jsem na sebe pyšná a nadšeně jsem psala každému, koho by to mohlo zajímat :D. Potom jsem si nachystala foťák na videa a čekala jsem a čekala… a pak najednou Regina přišla na stage a byla prostě úžasná, nádherná, milá a její hlas je ještě hezčí, než jsem si myslela. Úplně jsem se do ní zamilovala ♥ Po ní následoval Iggy Pop, kterého jsem prostě musela vidět. Byl docela příjemným překvapením, nevím proč jsem čekala, že bude nějaký arogantní punker, co to tam všechno zboří a odejde, naopak. Pozval si dokonce lidi na stage a musel přemlouvat ochranku, aby je pustila :D Sice jsem přišla o jeho crowd-surfing, protože jsem umírala zimou a musela si koupit horkou čokoládu, ale aspoň jsem ho viděla! ;)
NEJLEPŠÍ byla samozřejmě Regina Spektor! :-)

Jen co jsem dospala Colours jsem zase vyrazila na výlet, s Apolenkou a její ségrou do Žiliny, kde jsme přespali, a pak na celý den do Tatralandie. Výlet byl úžasný, s A. jsme neustále probíraly své potenciální manžele a zbavovaly se celulitidy na bublinkách :-D Jak já tě mám ráda, Apolenko!!!!!! Ňuf.

Fotografie: 1) výlet a Holčovice (je v tom trochu bordel, nějak se v tom snad vyznáte), 2) před Pohodou, 3) Pohoda (moje), 4) Pohoda (Honzovy), 5) Pohoda (taťkovy), 6) Colours of Ostrava (tba), 7) Regina Spektor (bráchovy)