Hoola. Měla jsem tolik nápadů, co sem napsat, každý den, vždycky, když jdu sama (většinou NAČAS do školy), tak mě napadají samé bláboly, ale jak sem usednu, tak si nemůžu na nic vzpomenout. No poslední dobou je to docela bouřlivé emocionální období, což dává jasně najevo, že se blíží moje dny :) Můžu vám říct, že se fakt netěším, až někdy budu těhotná, protože to asi k sobě přestěhuju Zuzanku, abych celý ten devítíměsíčný proces zvládla ve zdraví – já i celé mé okolí. Kromě trošku nahnuté psychiky to nemám momentálně dobré ani po fyzické stránce, má imunita po dlouhé době odolala a skolila ji blbá rýma/kašel/bolest v krku. Přes prázdniny jsem byla doma a o dva dny si je prodloužila. Chyběla jsem i na slavnostní předání vysvědčení, kde jsme se dozvěděli, že jsme překvapivě zase poslední, co se týče průměru tříd. Ale v mém osobním případě jsem se prý zlepšila. No nevím. Ale jedniček mám fakt asi víc. Nicméně tento školní půl rok jsem začala fakt dokonale, říkám si “naučím se děják”, pak si řeknu, ale kašlu na to, určitě mě nevyvolá. No jistě, že mě vyvolala. Ale na to, že jsem ze všech otázek věděla jen jednu, je trojka opravdu dobrá známka podle mě :) Pokračovalo to dneškem, kdy jsem se přímo perfektně naučila poznávat vzdušnicovce do biologie a myslela jsem, že ze zemáku píšeme až po prázdninách. Divný pocit mi navodila už černá kočka, kterou jsem ráno viděla přecházet přes ulici. Tento školní rok už potřetí. A vždycky to bylo tak, že pokud jsem biolu uměla – nepsali jsme a pokud neuměla – psali jsme. A zas to vyšlo. Samozřejmě, že jsme nepsali!! Nestačilo jí asi, že včera jsme to psali a na konci nám řekla, že to bylo zkušební. Obrázky níže mé pocity vystihnou lépe než tisíc slov.
Tak to dopadá, když se člověk jednou učí :D No a ze zemáku, ze kterého jsem dostala na výzo krásnou téměř čistou jedničku!! (já!! co tam minulý rok měla samé trojky!!), jsme tedy , ano, uhádli jste, nakonec psali a já se to teda moc nestihla naučit. Dokonce tam dala i věci, které jsme si vůbec neříkali, takže šlo spíš o takovou tipovačku a vytváření nových pohoří a řek. Když se ještě vrátím k tomu zdravotnímu stavu, tak mě dneska nějak začla bolet noha. Nejvíc to začlo před tělocvikem, při každém nášlapu jsem měla a stále mám pocit takového divného brnění, skoro jak když vám mravenčí noha, ale zároveň to nějak uvnitř bolí, ani ne moc, ale je to taková ta dost otravná bolest :/ Moc nevím, co už dál psát, měla jsem jen takovou chuť se vypsat :D
A na závěr: nepodceňujte černé kočky.
