Od posledního zápisu mi bylo fakt skvěle :D Musím říct, že nový rok začíná fakt slibně. To jsem si sice loni touto dobou myslela taky, ale nebuďme pesimisti. Ten debil u mě stejně skončil. No jo. Občas si přeju být lesba, to vám řeknu narovinu :D Ale to je jedno. Důvody mých radostí? Jsou čtyři.
Prvním je určitě Apolenka. Kromě každodenního zpívání, “tančení” a sjíždění videí Midnight Beast (ano ano, jsem to já, co Apolence způsobil extra závislost na nich – a především Druovi), jsme třeba šli do kina na Antikrist. Možná, kdybych tam byla s nějakým filmovým gurmánem, tak by mě nějak nakazil nadšením, ale to Apča není. Což je ale zas fajn, protože já taky nemusím umělecké filmy, co se za každou cenu snaží být originální nebo tak. Nakonec jsme si z Antikrista udělali grotesku. Jak se Apča začla natřásat smíchy, když začala liška mluvit, když na chlapa začli padat žaludy a on tam jen tak stál, když se objevila emo-fotka matky se synem, když se chlap dlouze zadíval do kamery, když začal najednou jíst maliny, když se tam objevil srnec a ona špitla “Rajec”, no vskutku nedalo se:D.Nebo v pátek jsme šli do knihovny a venku před ní byl přivázaný úplně krásný pejsek, tak jsme na něj ťutinkali a on pak najednou začal kňučet a já si neuvědomila, že už se nedívá na mě, ale kousek nalevo ode mě, no bylo pozdě a já jsem větu “Bobiii, panička hned přijde” řekla přesně ve chvíli, kdy kolem mě prošla ta řečená panička. Takhle to asi nevyzní, ale v tu chvíli jsem se cítila jako dobrý idiot :D. Radši jsme z tama hned vypadli. Potom jsme šli do zveráku, kde si Apča koupila barák pro pískomila (s tím souvisí taky nadpis :D To mi řekla Apča týden předtím a málem jsem umřela smíchy.) A vrcholem večera bylo, když jsme se museli stavit do obuvi, kde mamka chtěla koupit piškoty pro baleríny. Tak jsem tedy zašla k pokladně a na prodavače jsem vyhrkla, jestli tu mají piškoty. Věřte mi, že na ten jeho výraz snad nikdy nezapomenu. Ztěžka jsem zadržovala smích a řekla jsem mu, že myslím ty boty pro baleríny. No dobrý no :D Den na to jsem byla zase u Apči a zjistila jsem, že se jí líbí B. Myslela jsem, že jí omlátím hlavu o zeď :D Je to totiž úplný debil a zamilovat se do něj je hloupost, což vím z vlastní zkušenosti. Šmitec. Jinaaaak kromě Apolenky se k ní taky těšívám kvůli její kočajzny.. jako správný kočkofil.
Dalším důvodem mých radostí je už dříve zmiňovaná elita mých spolužáků. O naších cestách do jídelny by se dala napsat přímo knížka:D. Třeba vždycky, když T dojedla a pak na H, jestli ji nedá knedlík :D (měla dvojku a on jedničku). Ale je fakt, že jeden den – štrůdl, neštrůdl, zírat mu do talíře, jak si namáčí knedlíky do špenátu, bylo dost rajcovní pro chuťové buňky. Dobré taky bylo, když jsme byli uprostřed konverzace a najednou celá jídelna (no bylo tam dohromady asi 10 lidí) ztichla, znáte takové ty.. chvilky, a E zrovna narážela na cigány. Potom jsme si všimli, že kousek od nás jeden takový sedí. Od té doby se na E vždycky hnusně dívá:D. Pak jsme vyšli z jídelny a E prostě úplně z luftu, že jestli chceme vidět penis XD. Nehledejte v tom logiku. V pátek po obzvlášť těžkém dni, i přestože jsme ve škole strávili jen 4 hodiny 8-), jsme byli mezi prvníma v jídelně a nakonec jsme tam strávili hodinu kecáním o Simsech… nebo o mojích plněných paprikách. Od příště si čtu jídelníčky pořádně! Myslela jsem, že jde totiž o ty plněné papriky, ano o TY! Ale byly to plněné papriky rýží, fazolemi a kuřecím masem. Což je paradox, protože z těchto čtyř věcí mi skutečně chutná jen kuře. :D Ale nějak jsem ten vnitřek vyžrala a potom jsme to vyplnili kukuřicí a bejby mrkví, co měli ostatní u přírodního řízku. Z těch mrkviček jsme ještě sestavili nerovnici XD Ale to už neřešme. Stalo se toho ještě hodně hodně hodně, ale moje paměť je strašně maličká na toto.
Předposledním důvodem jsou mí zbývající “top friends” (N,H,Z). Potkávat Honzu ve škole je fakt super. Ať už mi přitom skáče na záda, plácá mě po zadnici anebo mě přinejlepším jenom zamává a směje se na celé kolo. V podstatě naše přátelství je to nejdéle trvající ever a kdo říká, že nezáleží na tom, jak dlouho se znáte, tak bych na to zas tak nespoléhala. Podle mě na tom docela záleží. Nejhorší je to během puberty, kdy se často názory přátel najednou začnou rozcházet a nikdy si nemůžete být ničím jistí. A já měla u těch dětských nejlepších kámošů štěstí (ostatně Apolenku znám 12 let) :) Celkově tak nesnáším ty teorie o přátelství. Přátelství není o řečech, ale o citech. Takové ty emaily typu, že kamarád tohle, ale přítel tamto, nenávidím a přeposílám jen “abyseneřeklo”. Ve skutečnosti je to úplně jinak. Jsou kamarádi, u kterých si dávám nohy na stůl, zapínám rádio, chodím si do kuchyně sama nalít, atd. a u jiných bych to nikdy neudělala protože prostě… Někomu je to příjemné a někomu ne. A přitom ty dva můžu milovat úplně stejně. A nakonec stejnak, když si myslíte, že máte nejlepší přítelkyni, jakou si můžete přát, se vše pokazí a nejvíc vás utěšuje ten, kterého jste si předtím moc nevšímali, odsuzovali jste ho a mysleli jste si, že jste mu už docela ukradení. Prostě to není žádná teorie, jenom činy, překvapení a city. A je jedno, jestli se nechováte zrovna dokonale, ale jak se spolu cítíte. Nikdo přece nikdy nenapsal knihu, jak být správným přítelem, a ani nenapíše.
A poslední důvod? Hadouken! O tom jsem ostatně už napsala, ale bude to publikováno až v úterý ráno XD Aby se neřeklo.
Jinak design je nějaká upravená tapeta nebo cosi 500 Days of Summer, který jsem viděla a osobně se mi moc líbil :) Dopadl úplně jinak, než jsem čekala a stejně dopadl dobře, dokonce líp, než jsem myslela! A to se mi na něm líbilo nejvíc :)
P.S. zde ještě jeden vtipný příbeh.
